Proč Xantila? Něco o mé přezdívce

Jak vznikla moje druhá přezdívka, Tichá voda, asi nemusím vysvětlovat. Myslím, že každý má celkem jasnou představu. Ale Xantila?

Titulní obrázek z mangy Rikara, který používám na Aarinfantasy jako avatar.

Upřímně, ze začátku jsem prostě chtěla slovo, co by znělo exoticky, nic hlubšího v tom nebylo.
Také to dříve bylo jen jméno pro jednu z fiktivních zemí, kam umísťuji své příběhy koncepty příběhů, které možná jednou i rozepíšu. Proto se nedivte, když se dočtete, co se děje v Xantile a okolních zemích.

S tím souvisí, že původně jsem používala přezdívku LadyXantila. Ale brzy mi to lady začalo připadat hrozně snobské a tak došlo ke zkrácení. Někde starou variantu ještě používám, ať už proto, že jsem líná ji měnit, nebo je už jméno Xantila obsazené (No tohle?! Nepravděpodobné!).

Bylo by stylové, kdybych si vybrala přezdívku se symbolickým významem, ale přiznávám se, to, že xanthos znamená v řečtině žlutý mi došlo až mnohem později. Ne, že bych si stěžovala. Žlutá byla v Číně barvou císařů. A kromě toho...

zdroj obrázku: The King in Yellow

Král ve žluté. (Ten od Chamberse, ne od Chandlera). Kdo má rád horory, nadpřirozeno a příběhy o snech a šílenství, doporučuji.

Otevíráme brány doupěte

Vítejte na mém novém blogu, drahé yaoistky i náhodní kolemjdoucí. Snad se vám tu bude líbit.
Ze starého blogu jsem přetáhla většinu článků, jen jsem se vykašlala na jednorázová oznámení typu "mám v hlavě prázno, tenhle měsíc asi nic nenapíšu" či stará přání k Vánocům.
Naprosto netuším, jestli moje blogovací nadšení vydrží třeba jen měsíc, ale každá zpětná vazba mi bude velkým povzbuzením.

Tak mladá a už tak paranoidní

"some thoughts are so private that you only share them with a therapist or 17,000 people on the internet"

(některé myšlenky jsou tak soukromé, že je sdílíte jen s terapeutem nebo 17000 lidmi na internetu)


A vo tom celej tenhle blog je, proto také ta moje přezdívka (Tichá voda). V podstatě nikdo z mého okolí neví, že jsem yaoistka a já jim to nehodlám prozrazovat, alespoň v nejbližší budoucnosti ne. (Však na to časem stejně přijdou sami.) Ne teda, že by rodiče byli militantní homofobové, to zas ne, ale že by měli pochopení pro yaoi, o tom silně pochybuji.



Yaoistka v utajení
ZDROJ


Nemám proto Facebook ani nic podobného. (teda, FB by byl, ale cokoliv tam poslat je jako si to přilepit na čelo.)

Takže pokud budete mít pocit, že toho na blog o sobě píšu hrozně málo, tak to není jen pocit. Asi jsem prostě paranoidní.

Rovnýma nohama do vod neznámých

Už je to tak, zdrhla jsem z blog.cz kde jsem měla sporadicky fungující blogísek Yaoi is not dead.

Blog.cz už to prostě nezvládá. Chybové měření návštěvnosti, šedé mínusy místo hvězdičkového hodnocení, nefungující vyhledávání jak na hlavní stránce, tak na blozích,... a do toho cenzura krtitiky a spousta protivné reklamy. Právě reklama byla tou poslední kapkou do příslovečného poháru hořkosti. No řekněte, chtěli byste pod svými články TOHLE?

Krása, že?

Trocha planého moralizování: Já jsem sice prohnilá yaoistka, které to pouze připadá nevkusné, ale spoustu blogů si zakládá mládež, ne-li rovnou děti.Opravdu mají mít pod každým článkem velkou reklamu na bulvár nejhoršího ražení? A stejně tak na titulní straně blog.cz?

A tak jsem tady a učím se znova od píky psát blog. Jestli mi nadšení vydrží, netuším. Ale pokud někoho můj skromný blog zaujme, bude to velké povzbuzení do budoucna.