VAROVÁNÍ: TYTO STRÁNKY JSOU ZAMĚŘENÉ NA SHOUNEN-AI A YAOI, NEBOLI VZTAHY MEZI MUŽI.

pondělí 14. srpna 2017

Proč Xantila? Něco o mé přezdívce

Jak vznikla moje druhá přezdívka, Tichá voda, asi nemusím vysvětlovat. Myslím, že každý má celkem jasnou představu. Ale Xantila?


Titulní obrázek z mangy Rikara, který používám na Aarinfantasy jako avatar.

Upřímně, ze začátku jsem prostě chtěla slovo, co by znělo exoticky, nic hlubšího v tom nebylo.
Také to dříve bylo jen jméno pro jednu z fiktivních zemí, kam umísťuji své příběhy koncepty příběhů, které možná jednou i rozepíšu. Proto se nedivte, když se dočtete, co se děje v Xantile a okolních zemích.

S tím souvisí, že původně jsem používala přezdívku LadyXantila. Ale brzy mi to lady začalo připadat hrozně snobské a tak došlo ke zkrácení. Někde starou variantu ještě používám, ať už proto, že jsem líná ji měnit, nebo je už jméno Xantila obsazené (No tohle?! Nepravděpodobné!).

Bylo by stylové, kdybych si vybrala přezdívku se symbolickým významem, ale přiznávám se, to, že xanthos znamená v řečtině žlutý mi došlo až mnohem později. Ne, že bych si stěžovala. Žlutá byla v Číně barvou císařů. A kromě toho...

zdroj obrázku: The King in Yellow

Král ve žluté. (Ten od Chamberse, ne od Chandlera). Kdo má rád horory, nadpřirozeno a příběhy o snech a šílenství, doporučuji.

čtvrtek 10. srpna 2017

Sacred Sand

Sacred Sand, roztomilá shounen-ai hra, kterou si můžete zdarma stáhnout a zahrát.



Zdroj obrázku (se spoustou dalších screenshotů ze hry)

Lorr je obchodník momentálně žijící v pohraniční základně, kde pomáhá zásobovat Gradoánskou armádu. Základna má chránit hlavní město před útoky pouštního kmene Shaheronů. Nikdo neví, proč tito lidé začali útočit na Gradou, ale to je sotva Lorrův problém - ale jen do chvíle, kdy je základna přepadena a Lorr je zajat Shaheronským princem.

Stejně jako SacrifiXi je Sacred Sand nekomerční hra typu visual novel vytvořená v programu Ren'Py. Je volně ke stažení na na Lemma fóru: SACRED SAND. Na stránce najdete slovo autorky, obrázky i návody, jak se dostat k jednotlivým koncům.

Hra má přes 35 tisíc slov textu, celkem 21 možných konců a 7 postav, se kterými můžete hlavního hrdinu spárovat.



Klady: mnoho různých konců, dobře napsané, milá grafika
Zápory: jen shounen-ai, hra nemá zvuk.

Hodnocení: Milé a propracované shounen-ai, doporučuji. 😉

středa 9. srpna 2017

Otevíráme brány doupěte

Vítejte na mém novém blogu, drahé yaoistky i náhodní kolemjdoucí. Snad se vám tu bude líbit.
Ze starého blogu jsem přetáhla většinu článků, jen jsem se vykašlala na jednorázová oznámení typu "mám v hlavě prázno, tenhle měsíc asi nic nenapíšu" či stará přání k Vánocům.
Naprosto netuším, jestli moje blogovací nadšení vydrží třeba jen měsíc, ale každá zpětná vazba mi bude velkým povzbuzením.


Čertík není ďábel

Článek byl původně zveřejněn na mém starém blogu k tématu týdne "člověk s andělskou tváří"

Když se řekne ďábelský člověk (s andělskou tváří), nepředstavím si falešnou kamarádku, která mě pomlouvá za zády, natož roztomilou slečnu, která mluví otevřeněji nebo má ztřeštěnější nápady, než by člověk očekával. Ne, první případ je prostě špatný člověk. Je to smutné, bolí to, když takovému člověku věříte a on vás pak zradí, ale do ďábla má pořád daleko.
A o nečekaně živé dívce můžu říci, že má v duši nanejvýš roztomilého čertíka. Ne ďábla.



Light Yagami z anime Death Note, geniální student s pěknou tváří, bohužel, zároveň i psychopatický masový vrah který neváhá zlikvidovat každého, kdo mu překáží. Takhle si já představuji pořádně dábelského člověka (s andělskou tváří).

Nejhorší na tehle lidech ale není ona "andělská tvář", vždyť většinou je to jen synonymum pro roztomilý nebo atraktivní. Děsivé je hlavně chování, které si nedovedeme spojit s představou zločince a které dokáže zmást ještě víc, než hezký zevnějšek. Člověk, který má rád zvířata, stará se o rodinu nebo poslouchá krásnou hudbu přece nemůže být bezcitná zrůda. Nebo ano?



Reinhard Heydrich s manželkou a synem. Otec rodiny, sportovec, houslista... zodpovědný za smrt miliónů. A narozdíl od Lighta skutečný.

Co si vy myslíte? Jak si představujete dábelského člověka (s andělskou tváří)?


Obrázky štípnuty ZDE a ZDE

Básnička z Fujoshi festu


Protože z mně nepochopitelných důvodů mají lidi zájem o mou soutěžní básničku, složenou během jednoho dne na Fujoshi/Fudanshi festivalu v Počátkách, se zadanými slovy: bůh, knoflík, kukuřice, zadek a pneumatika, prosím, zde je:



(Název si nepamatuju)

Trávit léto na farmě
může býti únavné.
Je tu nuda k uzoufání
a nemám nic k muchlování.

"Co s tím něco udělat?"
Řekl Boris kamarád.
Mrkl na mě spiklenecky,
ukázal za prázdné necky.
"Jde ti matematika?
tu je pneumatika.
Šedé buňky zapojíme,
ukouše si ulovíme"

O celém tom zvrhlém plánu
nemá uke ani páru.
Leží v poli kukuřice,
v ruce láhev slivovice.

Spiklenci stále čekají,
už za hlavu se chytají.
Najednou však slyší hluk.
Že by v pasti už byl kluk?

"Ať jsi démon nebo bůh,
nevstoupíš za tento kruh!"
To jen soused hůlkou mává,
v kruhu duchy vyvolává.

Štěstí nám zjevně nepřeje,
já zatvářím se kysele.
Boris však, kliďas parádní,
říká: "Pojď, mám plán náhradní."

Probouzím se na seně,
zírám kolem zmateně.
Zadek bolí, knoflík chybí,
člověk platí za svý chyby.

Nežli takovouhle frašku,
dám si příště taky flašku.

Shipping gify

Piráti z Karibiku a sbírka shipovacích metafor:










Zdroj: Tumblr

Pravidla yaoi

... žádná nejsou. Shippujeme koho chceme s kým chceme a nikdo nám v tom nezabrání.



ZDROJ

Domácí úkoly?

Další až příliš výstižné meme, dnes na téma domácích úkolů:



Sebráno ZDE

Zase yaoi?

Taky to znáte?



OMG!!

Co se stalo?
To je tak úžasný!

Zase yaoi?
Oh ano! <3

Yaoistky jsou úžasné



Zdroj opět Yaoi Memes

Nepochopitelné

A máme tu další povedené yaoi meme.



Yaoistky:
Něco, čemu nemůžete rozumět...
...pokud nejste jedna z nich.


Zdroj tohohle obrázku: ElainnaMori

Na co to koukáš v tom notebooku?





Máma: Proč schováváš obrazovku svého počítače?

Díváš se na porno?

Ne, mami, ovšemže ne!

...Jen ho čtu...



Nalezeno opět zde: Yaoi Memes

Nejsem smutná

Jedno yaoi meme, které mě skvěle vystihuje:



Nejsem znuděná,
nejsem naštvaná,
nejsem smutná.

Myslím na YAOI.



Zdroj obrázku: Yaoi Memes

Pomeranč - mikropovídka

Vrchol mých momentálních intelektuálních schopností. Ach jo.


Pomeranč
Po stole prošel pomeranč. Lawrence ho chytil, několikrát s ním surově praštil o desku stolu a když se nožičky pomeranče přestaly hýbat, oloupal ho a polovinu nabídl Andrewovi. Ten se zděšeným výrazem odmítl. "No na mě nekoukej," zabručel Lawrence, "pro magii nehlasoval."

SacrifiXi



SakrifiXi je yaoi hra ve stylu visual novel, kterou její autorka M-T-D-G nabízí ZDARMA na své stránce na Deviantartu, konkrétně zde: SacrifiXi by M-T-D-G.



Hra se odehrává v domorodé vesnice Ammutzo, jejíž kultura je inspirována hlavně Aztéky. Příběh začíná, když se bohové po době klidu začnou opět dožadovat lidských obětí a mladík Nena, hlavní hrdina hry, tak přijde o nejlepšího přítele. A co se bude dít dál? To už je na vás.

Hra má šest různých konců a v každém máte 18+ yaoi scénu 😊

Co se mi na hře líbilo: Hezká grafika, zajímavé prostředí a příběh a hlavně cena
Co se mi nelíbilo: všechna menu jsou na začátku hry, o některých postavách se jenom dočteme, pár chyb v textu

Závěr: Na to, že je to fanmade, tak super!

EDIT: Recenzi jsem psala v době, kdy jsem byla ze SacrifiXi nadšená, protože to byla první free yaoi hra, kterou jsem našla. Dnes bych ji hodnotila poněkud kritičtěji.

Relativně normální yaoistka

... rozhodně nejsem. Ale o tom později.

Upozornění pro širší veřejnost: Yaoi je žánr o homosexuálních vztazích mezi muži*, psaný a kreslený většinou ženami pro ženy. Jo, vážně. Nechcete-li pokračovat ve čtení, nemusíte.

* vetšinou tedy o značně stylizovaných vztazích mezi kreslenými bišíky. Viz článek Yaoi není realistické. A proč by mělo být?




Yaoistka přistižena při činu (zdroj ZDE)

Takže... Normální yaoistka? Není to oxymoron? Pro vetšinovou společnost, které přijde divné už anime jako takové a na gaye se dívá jako na pozéry nebo úchyly, jistě. Pro fanoušky anime, kteří, ať už doslova či metaforicky, dostali po hlavě yaoi pádlem, také.

Otázku, co je normální pro yaoistku si tak mohou položit asi jen yaoistky samy. Za mě jen pár bodů o normálním a nenormálním chování yaoistek:


1. "KAWAIII DESU! SUGOI! BAKA-CHAN!"
Pseudojaponština? Ne díky. Naštěstí z toho vyrostou.

2. Nezvladatelné hihňání a pištění, kdykoliv se v okolí vyskytne něco teplého.
Na veřejnosti se většinou uhlídám a nepištím, ale nepřiměřený zájem na mě je asi znát i tak. Doma se pak rozplývám co srdce ráčí.

3. Velmi tajná složka - ale kdo ji v počítači nemá, že?
Mám, ale zas takové hrůzy v ní nejsou.

4. Já pro všední dny VS festivalové já utržené ze řetězu.
Ne, že bych se jakožto těžký introvert někdy trhala ze řetězu, ale jinak to sedí. S tím souvisí také sbírka yaoi placek, kterou rozhodně nenosím běžně na batohu.

5. Yaoistka že chodí s klukem?!
Jo. Už si zvykl.

6. Fanfikce a slash
Záleží. Ač to zní divně, nečtu třeba nic na Harryho Pottera ani Pána Prstenů, protože na tom jsem vyrostla. Tyhle příběhy a postavy mám spojené s dětstvím a rodinou a k tomu prostě slash nepatří. Ovšem proti gustu...

7. Kult kukuřice...
Protože mezi yaoistkami se člověk vážně nenudí. :-D


A pár běžně diskutovaných kontroverzností v yaoi a slash dílech:

8. Shota?
Ne díky. Morálka sem, morálka tam, když jsou ti fracci kreslený, ale mě děti prostě nepřijdou sexy.

9. Incest?
Možná jsem málo otrlá, možná naopak až moc, ale ani tohle "zakázané ovoce" mi nepřijde zvlášť zajímavé.

10. Non-con?
Ano prosím.

11. Sado maso?
Dobře napsané? Doopravdy dobře napsané? Ne hetero? Beru všema dvaceti!

12. Real person slash?
Ano prosím. I když ne zrovna herci nebo japonské kapely. Pár historických osobností, ovšem když prolézám povídkové servery v marné snaze na ně něco najít, vždycky si vzpomenu na TOHLE.
PS: Ne, zrovna tyhle dva fakt neshipuju, tedy pokud by vás něco takového vůbec napadlo.


Pokud to nějaká yaoistka dočetla až sem, budu nesmírně ráda za komentář. Při hledání "relativně normální yaoistky" je každá pomoc dobrá. :-D

Proč mi (ne)chybí ženy v yaoi

Určitě jste si toho už všimly. V yaoi se ženské postavy objevují tak jednou za pět let. A když už se objeví, jsou to většinou naprosto nesympatické postavy, které v příběhu slouží jen jako překážka ve vztahu hlavních hrdinů (případně jsou to stereotypní yaoistky).
Jak bych odpověděla na otázku, jestli mi chybí ženy v yaoi? To si pište, že chybí a pořádně. Chybí mi dobře vymyšlené, sympatické postavy, které budou mít v příběhu vlastní roli a smysl. Naopak nesympatických postav, jejichž jediná charakteristika i role je "Je to jeho milenka.. aha, tak sestřenice, ale žárlit budu stejně." je v yaoi víc než dost. Vlastně tyhle "blonďaté zdi" jako ženské postavy ani nepočítám.

Rozhodně si ale mnohem raději přečtu mangu kde (dobrou) ženskou postavu ani nezahlédnu, než aby se takové postavě něco stalo. Jakákoliv forma násilí vůči ženám, a sexuální zvlášť, mě dokáže dokonale znechutit natolik, že bych dotyčnou mangu nejspíš zapálila a hodila někomu na hlavu.
Nebudu předstírat, že je to díky morálce. Rejpfikce si přečtu ráda, stejně tak krváky a klidně obojí dohromady. V nich jde ovšem o věci, které si dělají muži navzájem. Fiktivní, ne právě realističtí 2D muži v yaoilandu.

A v tom je právě jádro pudla. Fiktivní muže, a kreslené bishíky zvlášť, vnímám jako postavy a cokoliv se jim stane zase jako součást fiktivního příběhu. To je jako s detektivkou, tam taky (vetšinou) nebrečím, že mi zabili známého. (No dobře, třeba u FMA jsem břečela jako želva, ale jednak to není detektivka, a kdo to viděl, tak moc dobře ví proč.)

To, co naopak cítím k ženským hrdinkám, je empatie podobná té, kterou můžu cítit vůči skutečným lidem a mým pocitům je upřímě jedno, že jsou stejně fiktivní, jako krasavci z yaoilandu. Proto tedy rozhořčení, když jim někdo ubližuje.
A navíc mi to příliš připomíná realitu. Ne, že bych sama byla obětí nějakého zločinu a doufám, že nikdy nebudu. Ale skoro každý zatracený den vidím v novinách titulky o násilí vůči ženám.* (A dětem.) To si mám k reálným zločinům číst ještě fiktivní, ale pro mě stejně depresivní přídavek? To už bych se vážně zbláznila.
Morálně jsem pochopitelně proti násilí jako takovému, ať už vůči ženám nebo vůči mužům a v reálném životě mi proto "sexy" samozřejmě nepřipadá ani jedno. Ale fikce je fikce.

Hm, teď si uvědomuju, že jsem celý článek psala v tónu, jako kdyby můj odpor ke špatnému zacházení se ženami (a dětmi) byl něco, co je potřeba vysvětlovat, a on je to přitom jeden ze základních znaků civilizované společnosti.

PS: A taky jsem, jak teď vidím, mluvila jen o vlastních pocitech a nepoužila jediný objektivní feministický argument. Přitom o genderových rolích, objektifikaci (Už jsem říkala, jak jsem se neúspěšně pokoušela číst hentai?) a podobných věcech by se dalo nad yaoi debatovat pěkně dlouho.



* Pamatuju si všehovšudy jednu, slovy jednu zprávu o tom, že někdo znásilnil muže . A vlastně bych ji úplně přehlédla, kdyby na ni Nagat neupozornila.

"Nedělejte nám z postav gaye!"

Aneb jdu na chvíli házet hrách na stěnu a zbytečně se rozčilovat nad internetovými diskusemi:

"Já taktéž nemám ráda, když z kluků, kteří se narodili jako hetero, dělají gaye .___. třeba pairing Cloud x někdo... WTF??!!Jedině homosexuálové a bisexuálové tohleto mohou podporovat..
Já teda rozhodně preferuji hetero!"
(Hláška z diskuse: Yaoi vs Hetero?)

Dobře, budu na chvíli ignorovat jak homofobnost příspěvku a to, že většina příznivců yaoi jsou heterosexuální dívky, tak slovní spojení, že FIKTIVNÍ POSTAVY SE NARODILY jako hetero, a řeknu hned, co si myslím o komentářích tohohle typu obecně, totiž že:

NE, fanfikce a doujiny vám z vašich oblíbených postav nedělají gaye. Nebo si snad autor původního díla sedne a napíše podle nich druhé, opravené vydání, kde změní protagonisty z hetero na homo? Fanouškovská tvorba nezmění originál, je to jen fantazie, originálem inspirovaná.

Jistě, v povídkách se o nich může psát jako o gayích. Stejně tak může člověk napsat pvídku, kde ze všech vaších oblíbených postav udělá mluvící ananasy. Na internetu se holt meze fantazie nekladou. Ale canon to ovlivní stejně málo, jako párování.

Kromě toho, kde berete jistotu, že daná postava je čistě heterosexuální? Mají napsané na čele, že nejsou třeba bi?

Co tedy dělat, když narazíte na povídku, kterou nechcete číst kvůli sexuální orientaci postav, jiné než v Bibli canonu? Klikněte na křížek v pravém horním rohu okna. Naštvané komentáře nepomůžou. Pokud chci mít povídku, ve které postava umře, tak v ní prostě umře, canon necanon a to samé platí pro vztahy.



I am free shipper, I sail where I want,
there are no rules, my sea is in my head,
nothing will stop me, no promise and no threat.

*Patetičtěji jsi to říct nemohla?*

Eh, nesnáším vnitřního kritika.

Otravná klišé - tragická minulost

Jsou klišé, které mám v yaoi docela ráda, jsou taková, která mi nevadí a pak ta, u kterých protáčím oči v sloup a říkám si "to máte povinný nebo proč to tam furt cpete?!" Teď mluvím o tragické minulosti protagonistů. Kdyby se objevovala zřídka a jen ve vážných, psychologických mangách, pak by bylo všechno v pořádku a pohnuté osudy hrdinů by mě dojímaly možná i k pláči. Takhle se jen kysele ušklíbnu a řekn si "už zase?"



Hledám ukeho, který má oba rodiče, nejlépe takové, kteří ho nikdy netýrali ani neprodali mafii kvůli dluhu. Ještě by mohli být zdraví a vést spokojený život, ale to už bych chtěla fakt moc.



Hledám taky semeho s oběma rodiči, kteří nejsou násilničtí alkoholici ani nejsou jako paní Colombová, kterou nikdy nikdo neviděl, ani ho příliš nerozmazlovali a nekoupili mu palác, kam poté tahá nebohé živé hračky, jen aby si nakonec uvědomil, že hlavní hrdina uke je jeho jediná pravá láska, které bude do smrti věrný. A kdyby ho zapomnětlivý uke v minulosti dojemně nezachránil, taky by to byl plus.




Tragická minulost může být fajn. Obligátní tragická minulost je zlo, ze kterého mlátím hlavou do klávesnice. U jakého yaoi klišé se to stává vám?

Yaoi není realistické - a to vadí?

Celkem často čtu, že yaoi není realisické. (Kdo nevíte, co je yaoi, koukněte třeba ZDE.) Obvykle následují sdělení typu: vzpamatujte se holky, skutečný chlapi jsou tlustý, chlupatý a smradlavý, sex mezi muži vypadá úplně jinak a vy byste se z toho zvencli... a to ani moc nepřeháním. Jasně, díky za cenné rady do života. Až na to, že my to dávno víme. Kdyby bylo yaoi reálné, tak nám tu po ulicích chodí 2D kreslený bišíci (to by tepre bylo něco pro ty "opravdové" muže).

Proč mají yaoistky rády yaoi, i když není realistické? Možná právě proto. (Tedy, spíš je to jeden z mnoha důvodů, protože těch je nejspíš tolik, kolik je samotných yaoistek.) O skutečných nejčastějších důvodech obliby yaoi se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že chlupatí, tlustí chlapi nám ve světě kreslené fantazie nijak nechybí (komu ano, ať klikne SEM).


Kousavý dodatek:

Naproti tomu takové hentai je naprosto a do nejmenšího detailu realistické, co? Včetně propracované psychologie všech postav. Nebo fantasy, teplota dračího plamene zjištěná s přesností na setiny stupňů Celsia. Ty počítačové hry, kde plechové bikini jsou ta nejúčinnější forma brnění. A nová krásná bondgirl v každém filmu. (A co laserové hodinky a házení žralokům, bude, bude?)

Opravdu je problém právě v tom, že náš žánr není realistický?

Tak mladá a už tak paranoidní

"some thoughts are so private that you only share them with a therapist or 17,000 people on the internet"
(některé myšlenky jsou tak soukromé, že je sdílíte jen s terapeutem nebo 17000 lidmi na internetu)


A vo tom celej tenhle blog je, proto také ta moje přezdívka (Tichá voda). V podstatě nikdo z mého okolí neví, že jsem yaoistka a já jim to nehodlám prozrazovat, alespoň v nejbližší budoucnosti ne. (Však na to časem stejně přijdou sami.) Ne teda, že by rodiče byli militantní homofobové, to zas ne, ale že by měli pochopení pro yaoi, o tom silně pochybuji.



Yaoistka v utajení
ZDROJ



Nemám proto Facebook ani nic podobného. (teda, FB by byl, ale cokoliv tam poslat je jako si to přilepit na čelo.)

Takže pokud budete mít pocit, že toho na blog o sobě píšu hrozně málo, tak to není jen pocit. Asi jsem prostě paranoidní.

Fujoshi festival 2017 - report


Zdravím, sestry yaoistky!

Letos se konečně zadařilo to, o čem jsem snila už dlouho. V pátek 24. března jsem vyrazila do Počátků u Pelhřimova na Fujoshi/Fudanshi festival.
Cesta nebyla úplně jednoduchá, dva vlaky a dva autobusy... ok, já, která bydlím na hlavní vlakové trase si nemám na co stěžovat. Jo, v Havlbrodě na nádraží je takové milé malé knihkupectví, kde jde trávit volný čas do odjezdu... no nic, popojedem.



Počátky u Pelhřimova, toto na pohled nevinné městečko je baštou Kultu kukuřice! (obrázek odsud)


Dorazila jsem moc brzo, organizátorky nepotřebovaly s ničím pomoct, a tak jsem si chvíli jen prohlížela prostory festivalu. Kinosál luxusní a na místní poměry překvapivě velký, galerie až na tu padající omítku také krásná a kuchyňka dobře vybavená, takže takřka po celý festival jsem chodila s hrnkem čaje v ruce.

Nainstalovat do kinosálu promítač byl trochu boj, ale i to se po několika vtipných momentech podařilo.
"Nebo budeme mít někoho, kdo to bude držet." "Celou dobu držet promítač v rukou? Tak to je jak z Nešťastných příhod."

Ač na pátek nebyl naplánován žádný program, hraní Sbal si svého ukeho nám to vynahradilo. Trochu mě mrzí, že jsem nezůstala na druhé kolo, protože leprikón s telepatickým teleskopem...

Zato v sobotu, po přímo královské snídani, se už program rozjel naplno. Dahaka zahájila svou přednáškouo historii žánru (tolik různých pojmů, kdo se v tom vyzná?!), Izumi a Tsumi představily knihy s homosexuální tématikou - vůbec jsem netušila, že jich je tolik v češtině a Lucák doporučila zajímavé mangy. Nevím, kolik z nich si doopravdy přečtu, ale upíra strašpytla určitě! Večer jsem se pobavila u druhé přednášky od Dahaky, tentokrát o klišé v yaoi (pozor na svatbychtivé sestřenice!) a v neděli mě dostala Darci s Fujoshi v manze a anime.

Také nemohu opomenout slušně zásobenou yaoi knihovničku (proč fest netrval o den déle, abych si mohla něco z toho přečíst?!) a kliprámy plné nádherných obrázků všude po stěnách. Když je Amater vybírala ze své sbírky, málem mi vypadly oči.

Skvělá byla i všechna autorská čtení a tak jsem hodně váhala, než jsem první místo připsala Darci, ale její dokonale vystižený Levi si to určitě zasloužil.

Další bod sobotního programu: soutěž ve skládání básničky, která musela obsahovat pět slov vybraných publikem: bůh, knoflík, zadek (nepřekvapí), kukuřice (též nepřekvapí) a pneumatika! Hlavně s tím posledním musel člověk nažhavit mozkový závit.
A tak jsem se napřed s Chihiro a Evou toulala po okolí a občas nepatrně pomohla s jejich básničkou a pak se pustila do svého "veledíla". Napřed zadaná slova, pak to nějak spojit, aby básnička měla alespoň zdání příběhu a nakonec jsem vztekle seděla nad papírem s tím, že "bez těch dvou veršů to nebude dávat smysl!"
Trochu mě překvapilo, že jsem byla jediná ochotná sama přečíst své dílko, ale podařilo se, vyhrála jsem hrnek! S chibi Hetalií! Díky!
EDIT: protože se jí někteří lidé stále dožadují, básnička je k přečtení ZDE.

Z Amateřina workshopu Tvorba slash povídky jsem stihla jen konec, sakra! Tak snad příště.

Společná cesta domů, kde jsme probíraly nápady na další vylepšení festivalu, jen podtrhla dojem, který jsem měla po celý con. Totiž, že festival s tak přátelskou atmosférou jsem ještě nezažila. Kéž to tak vydrží i příští roky.



PS: Slibuji, že do příště si pořídím nějaký ten foťák, nebo alespoň nezapomenu fotit na mobil.

PPS: Já vím, že je to stručný a spousta věcí chybí, ale jinak mi prostě psát nejde.

Nejsem japanofil

Ne, nejsem. Čtu yaoi, občas se podívám na anime, jezdím na cony kde si ráda zajdu na přednášku o japonských zajímavostech a občas si dám sushi nebo zelený čaj. Ale nejsem nadšená obdivovatelka a uctívačka Japonska.

V hloubi duše jsem Čech, nebo alespoň evropan. Kvetoucí třešně, jabloně a hlohy na mě působí mnohem víc, než tolik opěvované sakury.

Ne, že bych Japonsko nesnášela. Jenom mě otravuje, pokud ho někdo vynáší do nebes jen proto, že "nám dalo" božskou manu anime.
A co mě vytáčí ještě více, je infantilní pojaponšťování. Pokud na mě začnete pištět "Kawaiiiiiiiiiiiiii", tak vám sice asi nic neudělám, ale budu se tvářit asi takhle:




Ok, jedna věc mě na Japonsku fakt baví: vždy má čím překvapit. Proto na conech málokdy vynechám přednášku na vděčné téma "top X japonských šíleností".

A jak jste na tom vy? Taky je pro vás Japonsko spíš okrajová záležitost? Nebo naopak pilně studujete japanologii a víte toho o zemi vycházejícího slunce víc než encyklopedie? Nebo to od vás schytám za znevažování vaší země zaslíbené, mangou a anime oplývající?



Obrázek je odsud: SoulEaterPedia

úterý 8. srpna 2017

Rovnýma nohama do vod neznámých

Už je to tak, zdrhla jsem z blog.cz kde jsem měla sporadicky fungující blogísek Yaoi is not dead.

Blog.cz už to prostě nezvládá. Chybové měření návštěvnosti, šedé mínusy místo hvězdičkového hodnocení, nefungující vyhledávání jak na hlavní stránce, tak na blozích,... a do toho cenzura krtitiky a spousta protivné reklamy. Právě reklama byla tou poslední kapkou do příslovečného poháru hořkosti. No řekněte, chtěli byste pod svými články TOHLE?



Krása, že?

Trocha planého moralizování: Já jsem sice prohnilá yaoistka, které to pouze připadá nevkusné, ale spoustu blogů si zakládá mládež, ne-li rovnou děti.Opravdu mají mít pod každým článkem velkou reklamu na bulvár nejhoršího ražení? A stejně tak na titulní straně blog.cz?

A tak jsem tady a učím se znova od píky psát blog. Jestli mi nadšení vydrží, netuším. Ale pokud někoho můj skromný blog zaujme, bude to velké povzbuzení do budoucna.