Jsou klišé, které mám v yaoi docela ráda, jsou taková, která mi nevadí a pak ta, u kterých protáčím oči v sloup a říkám si "to máte povinný nebo proč to tam furt cpete?!" Teď mluvím o tragické minulosti protagonistů. Kdyby se objevovala zřídka a jen ve vážných, psychologických mangách, pak by bylo všechno v pořádku a pohnuté osudy hrdinů by mě dojímaly možná i k pláči. Takhle se jen kysele ušklíbnu a řekn si "už zase?"
Hledám ukeho, který má oba rodiče, nejlépe takové, kteří ho nikdy netýrali ani neprodali mafii kvůli dluhu. Ještě by mohli být zdraví a vést spokojený život, ale to už bych chtěla fakt moc.
Hledám taky semeho s oběma rodiči, kteří nejsou násilničtí alkoholici ani nejsou jako paní Colombová, kterou nikdy nikdo neviděl, ani ho příliš nerozmazlovali a nekoupili mu palác, kam poté tahá nebohé živé hračky, jen aby si nakonec uvědomil, že hlavní hrdina uke je jeho jediná pravá láska, které bude do smrti věrný. A kdyby ho zapomnětlivý uke v minulosti dojemně nezachránil, taky by to byl plus.
Tragická minulost může být fajn. Obligátní tragická minulost je zlo, ze kterého mlátím hlavou do klávesnice. U jakého yaoi klišé se to stává vám?
Tak klišé? Jistá schizofrenie u hlavních hrdinů. Na začátku se spolu vyspí a ke konci se k sobě chovají nesměle jako kdyby si navzájem již nepřeměřovali bimbálky:). Tak u toho soptím kolikrát spíš vzteky:).
OdpovědětVymazat