VAROVÁNÍ: TYTO STRÁNKY JSOU ZAMĚŘENÉ NA SHOUNEN-AI A YAOI, NEBOLI VZTAHY MEZI MUŽI.

středa 9. srpna 2017

Proč mi (ne)chybí ženy v yaoi

Určitě jste si toho už všimly. V yaoi se ženské postavy objevují tak jednou za pět let. A když už se objeví, jsou to většinou naprosto nesympatické postavy, které v příběhu slouží jen jako překážka ve vztahu hlavních hrdinů (případně jsou to stereotypní yaoistky).
Jak bych odpověděla na otázku, jestli mi chybí ženy v yaoi? To si pište, že chybí a pořádně. Chybí mi dobře vymyšlené, sympatické postavy, které budou mít v příběhu vlastní roli a smysl. Naopak nesympatických postav, jejichž jediná charakteristika i role je "Je to jeho milenka.. aha, tak sestřenice, ale žárlit budu stejně." je v yaoi víc než dost. Vlastně tyhle "blonďaté zdi" jako ženské postavy ani nepočítám.

Rozhodně si ale mnohem raději přečtu mangu kde (dobrou) ženskou postavu ani nezahlédnu, než aby se takové postavě něco stalo. Jakákoliv forma násilí vůči ženám, a sexuální zvlášť, mě dokáže dokonale znechutit natolik, že bych dotyčnou mangu nejspíš zapálila a hodila někomu na hlavu.
Nebudu předstírat, že je to díky morálce. Rejpfikce si přečtu ráda, stejně tak krváky a klidně obojí dohromady. V nich jde ovšem o věci, které si dělají muži navzájem. Fiktivní, ne právě realističtí 2D muži v yaoilandu.

A v tom je právě jádro pudla. Fiktivní muže, a kreslené bishíky zvlášť, vnímám jako postavy a cokoliv se jim stane zase jako součást fiktivního příběhu. To je jako s detektivkou, tam taky (vetšinou) nebrečím, že mi zabili známého. (No dobře, třeba u FMA jsem břečela jako želva, ale jednak to není detektivka, a kdo to viděl, tak moc dobře ví proč.)

To, co naopak cítím k ženským hrdinkám, je empatie podobná té, kterou můžu cítit vůči skutečným lidem a mým pocitům je upřímě jedno, že jsou stejně fiktivní, jako krasavci z yaoilandu. Proto tedy rozhořčení, když jim někdo ubližuje.
A navíc mi to příliš připomíná realitu. Ne, že bych sama byla obětí nějakého zločinu a doufám, že nikdy nebudu. Ale skoro každý zatracený den vidím v novinách titulky o násilí vůči ženám.* (A dětem.) To si mám k reálným zločinům číst ještě fiktivní, ale pro mě stejně depresivní přídavek? To už bych se vážně zbláznila.
Morálně jsem pochopitelně proti násilí jako takovému, ať už vůči ženám nebo vůči mužům a v reálném životě mi proto "sexy" samozřejmě nepřipadá ani jedno. Ale fikce je fikce.

Hm, teď si uvědomuju, že jsem celý článek psala v tónu, jako kdyby můj odpor ke špatnému zacházení se ženami (a dětmi) byl něco, co je potřeba vysvětlovat, a on je to přitom jeden ze základních znaků civilizované společnosti.

PS: A taky jsem, jak teď vidím, mluvila jen o vlastních pocitech a nepoužila jediný objektivní feministický argument. Přitom o genderových rolích, objektifikaci (Už jsem říkala, jak jsem se neúspěšně pokoušela číst hentai?) a podobných věcech by se dalo nad yaoi debatovat pěkně dlouho.



* Pamatuju si všehovšudy jednu, slovy jednu zprávu o tom, že někdo znásilnil muže . A vlastně bych ji úplně přehlédla, kdyby na ni Nagat neupozornila.

1 komentář:

  1. No taky kterej muž by přiznal, že ho jiný přemohl a ještě k tomu zneužil?
    Minimálně by byl nařknut, že je gay a že si o to říkal.
    V počtech je zneužito mužů jako je teď přiznáno ženami a žen je zneužito dvojnásobek co se ozvalo.Důvodů pro obě pohlaví proč se neozvat je mnoho.

    OdpovědětVymazat